A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Francie - Cestopisy

Bretaň 2007

Bretaň je zemí mnoha tváří, nabízí krásnou přírodu, zajímavou architekturu, dobré jídlo a také zábavu...

Bretaň 2007

Naší první zastávkou ve Francii bylo Versailles. O Versailles bylo už hodně napsáno a proto nebudu nosit dříví do lesa, ale poznámku si přeci jen neodpustím.
První co jsme viděli, byla nekonečná fronta na lístky do zámku. Ten jsme ale v úmyslu navštívit neměli, a proto jsme rovnou vyrazili do zahrad. První co vás ohromí je nádherný výhled na kašny, upravené keře a květinové záhony. Rozhodně se vyplatí nahlédnout i do těch vzdálenějších koutů, určitě tam čeká nějaký krásný výhled. Ti, kteří chtějí vidět kašny v provozu, by si měli návštěvu naplánovat na víkend, myslím, že na neděli. Jindy kašny nefungují.
Pak jsme se vydali na západ a první noc strávili v Blois. Kdo by měl v úmyslu, přenocovat tu v hotelu Formule 1, má smůlu. Měly by tu být dva, ovšem není tu ani jeden. My jsme nakonec přespali v motelu Noctuel. Blois je celkem malé městečko, kde je možné navštívit místní zámeček. Pro nás to však byla jen krátká zastávka. Další den jsme navštívili zámek Chambord. Ten bych vřele doporučila všem. Vstupné bylo přiměřené a zámek sám o sobě je opravdu nádherný. Dovnitř vás pustí bez průvodce, takže tu můžete strávit klidně celý den. Některé místnosti jsou dobově zařízené, jiné jsou prázdné a je tu i část věnovaná novodobé historii zámku. Tento zámek byl zřejmě hojně užívaný jako filmová kulisa. Když k zámku přijíždíte, varují vás dopravní značky před divokými prasaty a vysokou zvěří. Věřte, že za prasata tam skutečně jsou. Naší další zastávkou byl zámek Chenonceau. Vstupné se platí hned u vstupu do areálu zámku a je dosti vysoké, vzhledem k tomu, že zámeček je poměrně malý a krom pár zařízených místností je tu jen jakási obrazárna, kde v době, kdy jsme tam byli, byli vystaveny obrazy nějakého soudobého, nepříliš známého malíře. Po pravdě řečeno mě tento zámeček dost zklamal. Je sice zvláštní tím, že je postaven na pilířích nad vodní hladinou, ale to bylo asi tak všechno.
Oproti tomu zámek Villandry skutečně stojí za návštěvu. Nemyslím samotnou stavbu, ale zahrady, které jsou k tomuto zámku připojeny. Jsou rozlehlé, rozmanité a krásně upravené. V jistém ohledu se mi líbily víc než Versailles. Když vystoupáte až na vyhlídku, máte je jako na dlani. Když přijdete blíž, chvíli si myslíte, že vás šálí zrak, ale skutečně je to tak. Zahrada není jen květinová, ale pěstuje se zde ovoce, zelenina a také bylinky. Nachází se tu také část sloužící jako hřiště a také dlážděný kanál, plný barevných rybek… Naším hlavním cílem byla Bretaň, poměrně svébytná část Francie, která vás očaruje svou rozmanitostí, přírodní krásou a také vlídností tamních lidí.
Protože jsme projížděli západní pobřeží, snažili jsme se hledat ubytování co nejblíže oceánu, abychom si vychutnali západ slunce. A protože nepatříme k těm nejzámožnějším, osvědčilo se nám ubytováni typu Bed&Breakfast. V podstatě dostanete pokoj v nějaké rodině, se snídaní nebo bez, to záleží na vás. Ale my jsme si užívali čerstvého pečiva a domácích džemů. Nejsnazší je navštívit místní infocentra, která jsou v každé větší obci a vybrat si z katalogu. Pokud budete mít štěstí, pracovníci centra vám i zjistí, zda je vámi vybraný pokoj volný. Městečko Quiberon leží na poloostrově, který je ve svém pase právě tak široký, aby vedle sebe mohla vést silnice a železniční trať. Po cestě do Quiberonu můžete vidět také hospůdku, kolem níž je celá řada samorostů, které vypadají jako strašáci nebo zvířátka. Samotné městečko pak nabízí to, co od přímořského města čekáte. Mábřeží plné malých creperií, restaurací a také obchůdků. Pobřeží je tu skalnaté, za odlivu obnažené a samozřejmě je tu i malý zámeček. Jen na vysvětlenou, creperie je místo, kde se dá objednat bretaňský národní pokrm crepe. Jedná se o velmi tenké palačinky, které se podávají v sladké i slané formě. Slané se dělají z pohankové mouky a jsou velmi dobré se slaninou a vejci. Sladké my pak nejvíce chutnali s banánem a čokoládou. Nedaleko pak leží Carnac. Místo, kde se nachází menhirové řady i obrovské dolmeny. Stáří těchto kamenů se odhaduje na 4000-7000 let a jejich význam je víceméně nejasný. Každopádně je to zajímavá podívaná. Menhirové řady jsou povětšinou oplocené, je to dáno tím, že si turisté odváželi domů suvenýry. Brest je pak město naprosto odlišné. Je to v podstatě velkoměsto s opevněnou pevností, francouzskou námořní flotilou a nádherným akváriem. Jmenuje se Océanopolis a nachází se v jachtařském přístavu. Vstupné je sice poměrně vysoké, ale stojí to za to. Je zde „studené“ a „teplé“ křídlo plné mořských živočichů. Nedaleko Le Conquetu se nachází maják Saint Mathieu, u něhož je také polorozpadlý kostel a především krásné pobřeží, kde můžete obdivovat „barevnost“ oceánu.
Morlaix je pak místo, kde stojí celá řada krásných hrázděných domů a také 58 metrů vysoký železniční viadukt. Městečko je to malé a tak se dá projít příjemnou procházkou, kde je stále na co koukat. Perlou Breťaně je ale podle mě pobřeží růžové žuly. Kdo tam byl, jistě mi dá za pravdu. Za odlivu můžete šplhat po žulových balvanech a přemýšlet, kdy asi přijde příliv. Musím říct, že příliv je tu skutečně rychlý. Asi hodinové divadlo, během něhož se obrovská plocha zalije vodou, vás přiměje sedět a jen se dívat. Každému bych doporučila asi dvouhodinovou procházku kolem pobřeží, kdy nakonec dojdete k malému zámečku. Je to skutečně úchvatný zážitek.
Jinou tvář nabízí Atlantik u mysu Fréhel, tento mys je vysoký 70m a docela to tu fouká. Stezka vedoucí k majáku je lemovaná vřesem a také žlutými kručinkami a krásné je to tu prý především na jaře. My jsme tam byli v září a i tak ještě sem tam něco kvetlo. O pár kilometrů dál je pak pevnost La Latté, dá se k ní dojít příjemnou procházkou, ale krom stavby samotné tu není celkem nic zajímavého. Na naší cestě jsme navštívili ještě Saint Mallo, město s opevněným centrem, velikým přístavem a dlouho pláží. I tady je rozdíl mezi přílivem a odlivem značný. Suchou nohou jsme došli až za druhou bójku a v podstatě se dá dojít až k malé pevnosti, která je za přílivu oddělena vodou. Na hranici mezi Normandií a Bretaní leží Klášter na hoře Sv. Michala. I tady platí, za přílivu na ostrově, za odlivu na souši. Ke klášteru se vine úzká ulička lemovaná celou řadou obchůdků se suvenýry a najdeme zde i ubytování, ovšem ceny za pobyt jsou přímo závratné. Klášter samotný je obrovský, vystavěný v mnoha různých stylech, tím jak byl postupně rozšiřován. Naší poslední zastávkou pak bylo Cancale, městečko ústřic. Jako milovníci přírody jsme se vydali po značené trase podél pobřeží. Na rozdíl od trasy podél pobřeží růžové žuly, je tato stezka dost úzká a místy nepříliš uklizená. Přesto bylo fajn prohlédnout si místní, smaragdové pobřeží. Naši cestu jsme podnikli v polovině září. Počasí bylo krásné, slunné a teplé. Nikde se nám nestalo, že bychom narazili na davy turistů, přesto nemohu říct, že by byla místa která jsme navštívili, prázdná.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0064205

Bretaň 2007

15.03.2008
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
petra.f. 28.08.2010 09:26
 

Souhlasím s Ari, plánujem snad příští rok cestu do Bretaně na vlastní pěst i s malým dítětem a určitě jsou tu zajímavé tipy, které v itineráři cestovek nenajdete. Po tomto čláku asi navštívíme raději Villandry než Chenonceau :-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Ari 20.03.2009 07:40
 

Skvělé povídání... opravdu užitečné pro někoho, kdo se tam chce vydat. Děkuju za tipy ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze