A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Francie - Cestopisy

Korsika 2010

Jak jsme ochutnali GR - 20

Korsika 2010

Putování Korsikou 2010
Pouze 11 dní…, to je nepříjemný limit, s kterým se bohužel musíme smířit, přesto nás to neodradí a ve čtvrtek 8. 7. 2010 nedlouho po poledni vyrážíme směr Rozvadov, Mnichov, Innsbruck, Verona, Piacenza, Savona. Úmyslně jsme si místo trajektu nezvolili Livorno a doufáme, že přístav na severu Itálie bude volnější. V pátek již obědváme v areálu přepravní společnosti a čekáme až po polední pauze otevřou pokladnu, kde kupujeme lístky na noční trajekt. Fordík zůstává na pevnině a mé původní obavy s místem na parkování se ukázaly být naprosto liché. Spousta míst neplaceného stání jen pár minut pěšky od přístaviště. Odpoledne využijeme k prohlídce Savony a samozřejmě koupání v moři. Ještě před naloděním kupujeme něco pečiva a pár minut po 23. hodině vyplouváme. Schválně jsme si zvolili noční trajekt, i když bychom stíhali ten odpolední, ale noc na palubě je příjemnější, než hledat plácek kdesi po tmě. S malým zpožděním se před osmou hodinou ranní vyloďujeme v Bastii. Zjišťujeme, že vlak (po celé Korsice je vlastně jen jedna trať a to z Bastie do Ajaccia s jednou odbočkou do Calvi) nám jede za chvíli, což nás samozřejmě potěší. V poledne jsme v cíli přesunu a na startu samotného putování v Corte. U oběda z vlastních zásob rozbalujeme mapu a zjišťujeme, že údolíčko, které se nám zamlouvalo není tím pravým a tak se přesouváme kousek na východ, abychom stoupali proti proudu říčky Tavignano. Od severu na jih ostrova vede ona pověstná GR – 20 a východní pobřeží se západním spojuje cesta zvaná Mare a Mare. Vzhledem k časovému omezení našeho pobytu se rozhodujeme nastoupit v Corte právě na Mare a Mare a na GR – 20 se napojit pod Col de Vergio. První den končíme u Refuge de Sega. Rozhodujeme se, nespat na chatě a zcela nám učaruje místo asi 300m výš proti proudu říčky, kde nocujeme u jezírka pod nádhernými kaskádami. Další den stoupáme na hřeben do nějakých 1500 m.n m., abychom v zápětí mohli opět klesnout do Calacuccie, kde u jezera Sidossi probíráme další plán cesty. Velkou výzvou je výstup na Mt. Cinto, nejvyšší horu Korsiky, kterou musíme bohužel pro letošek pustit z hlavy. Ať vymýšlíme a kombinujeme jakékoli varianty, chyběl by nám k dokončení plánované cesty jeden den. Obcházíme jezero, v Albertencce se odměňujeme pivkem a pokračujeme dále po Mare a Mare. Další nocležiště předčí to první. Koupelna v tůni říčky Viru a ložnice hned vedle mezi dominantními balvany. První polovinu třetího dne pozvolna stoupáme a kocháme se ještě zalesněnou krajinou. Odpoledne se profil cesty rázně mění a šplháme na Boccu do nějakých 1833 m.n m. Odtud kolem salaší opět lehce zvlněnou krajinou již po GR – 20 k chatě Vergio. Vzhledem k tomu, že je sem bezproblémový přístup po silnici, je tu dost lidí a celý objekt působí velmi komerčním dojmem. Míjíme jej pouze se zastávkou na foto a noříme se zpět do lesa. Pokračujeme dál přes Col de St. Pierre až k jezeru Lac de Nino. Z výšky vypadá spíše jako pleso, z blízka je vidět spousta přítoků. Rozbalujeme spacáky a po zasloužené večeři natahujeme své kostry. Ještě v noci mě budí dusot koňských kopyt a ráno obdivujeme stádo, pasoucí se v těsné blízkosti. Vyrážíme do dalšího dne a ještě před polednem „dobýváme“ Ref. de Manganu. Vychutnáváme si koupel v kaskádách Ruisseau de Ziocu a po obědě uléháme k odpočinku. Největší vedro přežijeme ve stínu keřů a kolem 5. hodiny odpoledne pokračujeme výstupem do sedla Punta Alle Porte ve výšce 2313 m.n m. Dále pak po zvlněném hřebeni a sem tam i sněhovým polem pod vrchol Col de la Haute Route 2106 m.n m., kde strávíme další noc. Vyrážíme poměrně brzy, přesto se v blízkém průsmyku setkáváme se skupinkou v protisměru. To je neklamné znamení, že jsme poblíž další refuge. Vidíme ji za pár minut, ale nesestupujeme k ní. Pokračujeme po jižním hřebeni, což je alternativa GR – 20 až na Refuge de Í Onda. Nocleh najdeme asi sto výškových metrů pod chatou. Máme před sebou poslední den treku a jeden z nejtěžších. Cestu do Vizzavony bereme přes Mt. ´Doro 2389 m.n m. Nějakých 1000m nahoru a dalších 1000m dolů, pokud by se cesta jinak nevlnila. Problém nastává, když zjišťujeme, že cesta na vrchol téměř není značená a tak chvíli hledáme místo nástupu. Daří se a i s plnou polní kolem poledne stojíme na vrcholu. Sestup po suti a sněhu místy připomíná grotesku, která pobaví všechny kromě účinkujících. Koupel v I Agnone je chladivou a přesto sladkou odměnou. Prohlídku Vizzavony (tři budovy = tři hospůdky, přičemž jedna je zároveň nádražím) končíme na terásce, kde celé putování oslavíme pivkem z orosených plechovek. Přespíme u řeky kousek pod kempíkem a dopoledním vlakem zpět na sever. V Bastii kupujeme lístky, opět na noční trajekt, něco málo jídla a míříme na pláž. Noční plavba do Savony proběhla naprosto v klidu a pohodě a tak se před osmou ranní radostně setkáváme s fordíkem, který nejen stojí na svém místě, ale i na všech kolech. Pro některé kraje jev naprosto nevídaný. Cestu domů nám zpestří krátká zastávka ve Veroně a Rakousko – Německá průtrž. Přesto se šťastně vracíme a zbývá už jen hodnotit a plánovat další cestu. Podrobnější popis celého putování již brzy na http://judlosek.unas.cz

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0540209

Korsika 2010

28.07.2010
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@