A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Francie - Cestopisy

KORSIKA 2013

KORSIKA 7. – 21.9.2013 Autem a obytňákem, s miminkem a se psem, v horách i u moře :-)

KORSIKA 7. – 21.9.2013
ITINERÁŘ
1.DEN
Cesta přes Rakousko a Itálii do Pisy

2.DEN
Šikmá věž v PISE – 18 EUR za osobu
Trajekt Livorno – Bastia 222,16 EUR (zpáteční, auto do 2m s rakví, 2osoby, pes na palubě)
Nonza

3.DEN
Nonza – strážní věž, černá pláž
Patrimonio – víno
Pláž Loto, Baggia
Směr Calacuccia po D24

4.DEN
Trek k Lac de Nino – kolem 6 h
K Osani (výchozí bod do Girolaty)

5.DEN
Tůra do Girolaty (3-8 h)
Tuarelli – vodní tůňky, mosty (možnost až 5 h řekou)

6.DEN
Porto
Calanches (červené skály, moc turistů)
Piana
Pláž Arone

7.DEN
Túra na Capu Rossu (Tour de Turghiu – asi 3h)
Ostrovy Sanguinaires (Ponte de la Parata)

8.DEN
Ajaccio – trhy
Pláž Cupabia

9.DEN
Sartene – nejkorsičtější město
Pláž Roccapina

10.DEN
Maják Capo Petrusatu
Bonifacio
Pláž Rondinara

11.DEN
Pláž Palombagia
Piscia di Galeo – vodopády (2 h)
K Solenzaře

12.DEN
Kaskády Polishellu (1 – 4,5 h)
Solenzara

13.DEN
Ceta do Bastie

14.DEN, 15.DEN
Cesta do ČR

CESTOPIS
7.9.
Slavnostně vyjíždíme v 8:50, opět velmi náročné balení, protože jsme toho měli moc v práci a Radek ještě dodělával kotel v koupelně. V kufru Octavie máme nachystané spaní, ale stejně je zavalený jídlem a pitím. Půjčili jsme si rakev od Zuzky a Martina (tímto děkujeme ). Je super, akorát mezi 90 km/h a 140 km/h píská – takže pořád Oliver (naše roční šeltie) zabírá zadní sedačky. Míša psala (naši spolucestující Míša se Stáňou a desetiměsíční Michalkou v obytňáku), že jsou 420 km od Pisy. V Mikulově kupujeme dálniční známku do Rakouska a v 11.15 fičíme dál přes Rakousko a Itálii. Po sjezdu z Italské dálnice zaplatíme mýto 37,90 EUR a do Pisy dorážíme na bezplatné parkoviště (N43.721161 S10.42048) v 21 hodin. Na šťastné shledání jsme trochu popili a o půlnoci šli spát. Poprvé jsme vyzkoušeli nocleh v autě. Docela to šlo, akorát Oliver celou noc koukal z okna, přece jen to bylo v centru města, asi mu budeme dávat do okna ručníky.
8.9.
Budíček v 7 hodin, rychlá hygiena a sbalení. V 8 hodin odchod směr šikmá věž. Ty jo, fakt je šikmá jak sviňa  Ráno bylo liduprázdno, takže pohoda. První lístky jsme měli na 9 hodin (objednáno předem přes internet). Nahoře mazec, nic příjemného, pořád vás to táhne na jednu stranu a hrozně bolí nohy, když tak nakřivo stoupáte po schodech. Další vstup byl na 11.15, zkoušeli jsme, ale nechtěli nás pustit dříve (museli jsme se rozdělit, protože psi a děti do 12ti let do věže nemůžou, tak jsme se rozdělili na hlídání). Čekání jsme si zkrátili procházkou mezi památkami a dali si kávu (= záchod zdarma). Po druhé prohlídce jsme utíkali pro auta a v 12.30 vyjížděli k trajektu (22 km). Nalodění bez problémů, vyplouváme v 14:15. Cesta nuda – oproti zkušenosti z Norska, to byl takový horší trajekt. V 18:30 jsme na Korsice! Po počátečních zmatcích, kdy jsme se nemohli najít, jsme se nakonec našli na kopci nad městem a jeli do Nonzy, kde jsme zakempovali na super fleku u moře. Večer ještě vedle parkly dvě Francouzsky a Němci a kousek nad námi měli místní diskotéku, ale v pohodě. Na večeři uvařil Stáňa pálivou směs s těstovinami.
9.9.
Noc byla dobrá, spali jsme jak zabití, dokonce i Oliver. Máme složené zadní sedačky a vystlaný spodek molitanem, je to pohodlnější než ve stanu. Vstávali jsme v 7, bylo zataženo a obrovské vlny, proto z koupání nic nebylo. Radek sice napochodoval k moři v trenkách a s osuškou, ale když viděl ty vlny, tak si to rozmyslel. Černá pláž u Nonzy působí dost negativně. Po snídani jsme se šli projít na pozůstatek strážní věže a pak kousek dál ke zřícenině kostela, kde jsme šli hledat naši první korsickou kešku. Našli, ale nebyla tam tužka, tak jsme ryli klacíkem. V 12.30 vyjíždíme přes St.Florent k pláži Loto. Cestou jsme skočili do Patrimonia (vyhlášená vinná oblast) pro víno a natankovat. Odbočka na pláž Loto byla zavřená, takže jen na pláž Sant Florent. Já s Radkem jsme se jeli podívat dál, obytňák by tam neprojel. Dojeli jsme po prašné cestě až k závoře. Tam jsme nechali auto a šli pěšky na pláž Baggia, ale došli jsme na nějakou jinou. Bylo vedro, tak jsme se okoupali, hlavně Oliver je nadšený z moře a vydali se zpět. Po obědě jsme vyjeli směr Calacuccia, cesta D84 byla krásná, ale když jsme potkali 2 autobusy a kamion, tak to bylo na centimetry. Spaní jsme vybrali u nějaké přehrady – byl tam klid, jen tam pobíhaly krávy a býci  večer vedle nás zaparkovali dva manželé v důchodu z Německa, cestují v obytňáku po Evropě. 10.9.
Po snídani v 9:30 vyjíždíme k jezeru Lac de Nino. Cestou potkáváme první rozstřílené značky, o kterých jsme četli (Korsičané, tak dávají najevo svůj boj proti Francii) a prasátka pobíhající po cestě i po parkovištích. V 10:15 vycházíme na trek k Lac de Nino, má trvat 6h, 7km, převýšení 700m. Zvládli jsme to nahoru za 2,5 h, dolů taky tak. Byl to dost náročný výstup, zpočátku lesem, ale pak 2/3 po skalách. Oliver to zvládal úplně v pohodě, je to rozený horolezec. Stálo to za to. Nahoře se před (spíše pod) námi rozprostřel ráj. Všude volně po skalách se procházely krávy a pásli se divocí koně. Někteří byli spíše drzí a neodbytní. Ale bylo to tam opravdu úžasné, uprostřed skal ledovcové jezero a kolem zelené pastviny, Radek to vystihl, že je to nebe pro koně. Po návratu a polévce jedeme do 69 km vzdálené vesnice Osani na západním pobřeží. Vzdálenost malá, ale je třeba počítat s tím, že tady vše trvá 2krát déle, protože cesty jsou samá serpentina, kráva, prasátka a kozy. Dlouho hledáme správný výchozí bod na ranní túru do Girolaty (N42˚21.845 E008˚38.906). Nakonec ho najdeme a zakempujeme na odstavném parkovišti. Na večeři jsou smažené hermelíny, Stáňa 1 porci hodil na zem, protože chtěl otevřít dveře a automaticky sklopil stolek, i když měl na něm jídlo . 11.9.
Ráno v 9 vyrážíme do Girolaty (stará rybářská vesnička, do které nevede žádná silnice). Trek má trvat 1,5 h. po hodině stoupání a pohledu na vzdalující se vesnici, se nám to zdá jakési divné. A když potkáme prvního člověka v protisměru, paní nám sdělí, že z Girolaty už jde 2,5 hodiny, tak víme, že je všechno špatně . Správná cesta vedla asi o 2km níže z D81. No co už, když už jsme se vydali na cestu, tak to dojdeme. Bylo to nekonečné a pohled zpět na panorama, které už máme za sebou, nám dělal až špatně. Kdybychom neměli za sebou včerejší výšlap, tak by nám to ani nevadilo a hlavně jsme měli s sebou málo vody. Po třech hodinách dojdeme do Girolaty. Pěkné, jen nám to trochu kazí pocit, že nějak ještě musíme zpět, do kopce. Nakonec tu správnou cestu najdeme a za 1,5 h jsme na hlavní cestě. Úplně vyčerpaní, hlavně Oliverek. Po prvotním vydechnutí, se rozhodujeme, že jedeme dál, podle plánu, takže na Tuarelli, což má být vodní túra. Trochu ji zkrátíme, najdeme super flek na spaní. Jdeme se vykoupat do řeky, voda byla studená, ale nádherně čistá.
12.9.
Po ránu nás trochu vystrašil týpek, co vyřvával něco o kempingu (přibrali jsme s sebou i naše známé důchodce z Německa, které jsme náhodou potkali a večer ještě přibyli stanaři), asi to byl soukromý pozemek, ale nic se jinak nedělo. Pro jistotu jsme se rychle sbalili. Přesunuli jsme se přes Porto do Calanches. Už cestou bylo jasné, že to bude dlouhá cesta, protože všude bylo plno turistů, aut, autobusů, totální zácpa. Našli jsme docela dobré místa na parkování a šli na ¾ h okruh. Samozřejmě jsme netrefili správnou stezku, takže místo 4.okruhu jsme šli 1. Udělali jsme pár fotek z vrchu, otočili to a šli zpět. Po poradě jsme další procházky zrušili. Přejeli jsme do Piany, tam jsme se prošli po městě, zašli do IC a pokračovali na pláž Arone (N42˚12.507 E008˚34.899). Obrovská písečná pláž, obrovské vlny, horko a leháro. Odpoledne jsme strávili u moře. Dnešní výšlap na Capo Rosso, přesouváme na ráno, ale celou dobu máme na strážní věž výhled, kempujeme přímo na parkovišti u pláže.
13.9.
Ráno před sedmou hodinou se jdeme projít na pláž – nikde nikdo, jen traktor upravuje a čistí pláž. V 9.15 vycházíme na Capo Rosso, pevnost na vrcholu skály. Zvládli jsme to za 3h a 15min i s odpočinkem na věži a odlovení kešky. Což odpovídá průvodci, ale značení jako lehká túra je dost zavádějící, protože hlavně cesta zpět byla nekonečná, ale asi to bylo tím, že bylo pekelné vedro. Po polívce a kávě jedeme směr Ajaccio. Oliverek je unavené spící miminko. Cestou jsme míjeli nádherné pláže, bohužel jsme nezastavili a pak toho litovali. Chaoticky jsme projeli Ajacciem a přijeli kousek od ostrovů Sanguinaires . Okoupali jsme se a jeli blíž. Bylo tam placené parkoviště, tak jsme nechali auta na boku u cesty. Po večeři (rýže s masem), jsme se šli podívat na ostrůvky a západ slunce. Večer jsme zalehli už v 9. Noc byla otřesná, bylo horko a pak nás vzbudily strašné rány, jako by někdo mlátil do auta. Byli jsme opravdu vystrašení, kolem pořád jezdily nějaké auta nahoru na kopec, tam zastavily, zablikaly a pak zase jelo nějaké auto zpátky. Ještě jsme věděli, že známi, co tady byli, tak je odtud vyhodili policajti. Moc jsme toho nenaspali. Ráno jsme zjistili, že to byly jakési malé zelené pomeranče, ale jen kolem našeho auta, takže nevíme, co to mělo být.
14.9.
V 8 vyjíždíme do Ajaccia na trhy. Parkujeme kousek od trhu v přístavu, 2h za 1EUR. Zkoušíme různé druhy pečiv, vše je s kořením nebo ovčím sýrem. Kupujeme si med z macchie, kaštanový byl hnusný. Nakupujeme ještě pár dalších věcí a vyrážíme dál na jih na pláž Cupabia. Dlouhá písečná pláž s naprosto čistým mořem, kde jsme se váleli celý zbytek dne. Byl tam zákaz parkování přes noc a došla nám voda, tak jsme přejeli dál. Až na asi třetí benzínce nám dali vodu. Byla už tma, když jsme dojeli do Sartene, takže byl problém najít místo na spaní. Už jsme se rozhodli, že dáme 15 EUR za parkoviště, ale neotevřela se závora, až ráno jsme zjistili, že jsme blbci, že jsme si najeli křivě, tak nás nezaměřil čip  Nocovali jsme teda u cesty, kousek za hřbitovem, což bylo velmi uklidňující po předcházející noci. Když jsme večeřeli v obytňáku, tak se objevili majáčky, tak už jsme si říkali, že to jsou policajti, ale byla to záchranka. Noc docela ušla, jen byl velký provoz. Jooo a dnes jsme poprvé na pláži rozložili přístřešek od Martina a Zuzky a Radek ho pak minimálně půl hodiny skládal, normálně to je za 5 sekund a to dostal instrukce 
15.9.
Ráno vyrážíme do města (Sartene má být nejkomičtější město). Po několika pokusech, se nám podaří zaparkovat. Bylo to hezké staré městečko s úzkými uličkami a kamennými domky. Když jsme se vraceli, začal totální slejvák, úplné proudy vody. Chvíli jsme čekali schovaní pod slunečníkama, a když déšť trochu polevil, vyrazili jsme k autům. Já jsem cestou způsobila menší nehodu, protože nějaký týpek mi zastavil, aby mě pustil a druhý za ním to neubrzdil a narazil do něj. Ale asi to moc neřešili, mají tam ty auta pobouchané ze všech stran. Když jsme se převlékli a usušili, vyrazili jsme k pláži Roccapina. Poslední dva km vedly po nezpevněné cestě, které bychom autem nezvládli. Džípy neměly moc problém, ale vyrazili tam i odvážlivci s obyčejnými auty a pak končili ve vzduchu na třech kolech a podobně. Čekali jsme, až přestane pršet a sledovali to, bylo to celkem zábavné  Dali jsme si kaštanový koláč s kaštanovým medem a hráli hry. Po dešti jsme šli na pláž pěšky. Cestou jsme viděli skálu ve tvaru lva a my si ještě našli i vlka. Podle průvodce to má být nejkrásnější pláž, ale viděli jsme už hezčí. Ani jsme se nekoupali, protože bylo docela chladno. Po procházce jsme jeli směr Bonifacio a našli luxus místo na spaní, kde v zálivu surfovali kiteři. Večeře špenát s noky a pak hry, protože zase pršelo.
16.9.
Počasí ráno vypadá dobře, ale ženou se mraky, tak uvidíme. Jedeme do Bonifacia. První se jdeme podívat k majáku na nejjižnější místo Korsiky. Je odsud výhled na město, útesy a Sardinii (12km). Odlovili jsme tady i kešku. Cestou od majáku je u centra parkoviště za 5 EUR na celý den, což je super cena, protože dál v centru je 2,5 EUR na hodinu. Jdeme se projít do města a na pevnost. Počasí je všelijaké, slunce pere, ale fouká hodně vítr. Z pevnosti je nádherný výhled na bílé vápencové útesy. Nakoupíme v obchoďáku a jedeme na pláž Rondinara. Je tady placené parkoviště za 4 EURa, ale stojí to za to. Nejkrásnější pláž, jakou jsme, kdy viděli. Záliv s neskutečnou barvou moře. Podle Stáni jsou takové pláže v Thajsku. Chytáme bronz a pak jdeme udělat palačinky. Natajnocha se okoupeme v kempu, poprvé teplá sprcha, za celou dobu  přejíždíme k pláži Palombagia, už je tma, tak až u pláže najdeme takový kemp bez sociálek – noc 3,5 EUR (obytňák 10 EUR). Nikdo to tady přes noc nehlídá, takže když se do 8 odjede, tak je to zadarmo. My jsme šli ale ráno na pláž, takže jsme platili.
17.9.
Koupání na pláži jsme vynechali, sice jsme ji měli jen pro sebe, ale bylo chladno. Když přijíždíme do hor do 900 m nad mořem, teplota klesá až na 13,5 stupně. Ale pocitově je tepleji, na sluníčku horko, akorát šíleně fouká. Jdeme k vodopádu Gallu, lehká procházka k vyhlídce na 1,5 hodiny. Potom přejíždíme dál k Polishellu, cestou hledáme hospodu, protože si chceme dát typického korsického divočáka. Nikde nemají a jiné menu stálo 24 EUR. Nakonec jsme dojeli až na parkoviště u řeky Solenzara a dali si těstoviny s masem a sýrem – svoje. Za chvíli dojeli naši známí němci, s kterýma jsme se už několikrát potkali (mladý pár s mimčem) a k tomu ještě další španělští rodičové s miminkem, takže večer byla mezinárodní párty a Radek spadl do trní .
18.9.
Ráno je po akci takové těžší  kolem se začínají množit skupinky v neoprenech s přilbami a sedáky, tak si tak říkáme, že z těch 17. kaskád toho asi moc neslezeme. Má jít o vodní túru přes kaskády a tůně. Jdeme jen v plavkách. Vylezeme po skalách až ke třetí kaskádě, kde já s Míšou, malou Míšou a Oliverem zůstaneme a kluci jdou ještě výš. Vylezou ještě 2 další, ale pak už to prý bez lan nebo aspoň pořádných bot nešlo. Je to tady moc krásné a nutno podotknout, že voda byla až bolestivě ledová. Když čekáme na kluky, vidíme, proč ti lidi na parkovišti měli takové vybavení. Sjížděli to z vrchu dolů, jako po skluzavkách a skákali, někde si zatarasili vodu a pak jí byli vystřelení. Hodně velká husťárna. Podél kaskád se dá nahoru vyjít lesem, tam jsme ale nebyli. Jedeme dál podél Solenzary. Cestou natrefíme na malou hospůdku, kde mají divočáka za 12,90 EUR. Paráda a ještě tam pracují Slováci , mají tam praxi ze školy, takže víme, že divočák je čerstvě chycený. Mně osobně divočina moc nejede, ale bylo to dobré, za zkoušku to stojí. Vrátíme se asi o půl km zpět, protože dál po cestě jsme nic nenašli a tam jsme viděli krásné parkování u vody, a jdeme se opalovat k řece. Průzračná voda, malé plážičky, velké šutry, na které se dá lehnout, jen voda je šíleně ledová. Oliver jako velký vodomil se pořád koupal, tak dlouho, že jsme ho museli chvíli držet na slunku, protože se úplně klepal. Večer jsme zahráli hry a šli spát. Hospoda – U Ponte Grossu N41 50.085 E009 19.293
19.9.
Ráno si užíváme pohodičku s čajem s rumem a čteme si. Stavíme se do Sparu a pak vyrážíme směr Bastia, podél východního pobřeží. Když máme větší polovinu cesty za sebou, začneme hledat pláž. První je nic moc, tak jedeme na další, kousek za Moriani Plage. Ta oproti všem, co jsme viděli je taky slabší, ale parkujeme přímo u pláže a nikdo tam není, tak tam zůstaneme. Chvíli poležíme, naposledy se okoupeme, pojíme (fazole s panenkou) a jedeme dál. Před Bastií ještě posedíme na pláži, docela obrovská a nekonečná, ale ošklivá, taková Bibioňácká  , posbíráme mušličky a jedeme k trajektu. Přímo v přístavu parkneme na nějakém nedodělaném parkovišti. Sedíme venku a užíváme tepla. Když už usínáme ve spacácích, tak nás přijdou vyhodit hlídači. Přejedeme kousek vedle na parkoviště, které je zdarma.
20.9.
Ráno vstáváme už v 6.30, vyvenčíme Olivera a jedeme do fronty na trajekt. Plavba místo 3,5 h trvá 4,5 h. Z trajektu se dostaneme až v 13 h. V Itálii je 30 stupňů  Zajdeme si na pizzu a po 15té hodině vyrážíme domů. Cesta byla hrozná, v Itálii kolony a šílený provoz, takže se to vleklo. 21.9.
V noci jsme šli na pár hodin spát a domů dorazili asi kolem 10 h dopoledne.

ÚDAJE
Najeto celkem 3 432 km
Po Korsice 958 km
Výdaje celkem 31 560,- Kč Trajekt 222,16 EUR (auto, rakev, 2 osoby, pes)

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Fitness zvaný Réunion

    Ostrov Réunion je tak členitý a různorodý, že je těžké sestavit pro něj spolehlivou předpověď počasí. Na druhou stranu nabízí činorodým cestovatelům spoustu aktivní zábavy: paragliding, surfing, pozorování velryb, prolézání lávových chodeb nebo více

  • Za vůní modrého zlata

    Pro mnohé je symbolem prázdnin, léta a absolutní relaxace. Její skvělá vína objevili už Římané, kteří jí dali jméno a zanechali po sobě pompézní amfiteátry. Pozdější obyvatelé založili tradici skvělé gastronomie, vystavěli malebné vesničky a více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@