A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Francie - Korsika - Průvodce

Lidé se na Korsice poprvé usídlili pravděpodobně už před více než 14 tisíci lety, tedy v době paleolitu.

První důkazy dokládající lidskou přítomnost, kosterní pozůstatky ženy nalezené v oblasti dnešního Bonifacia, jsou nicméně datovány „až“ do neolitu (7. tisíciletí před Kristem). Z této doby také pocházejí v současnosti hojně navštěvované dolmeny, menhiry a především prazvláštní sochy vyskytující se na mnoha místech na ostrově (viz sekce Megality). Během starověku se začínají objevovat i první dobyvatelé - nejdříve Řekové a Římané, později Gótové, Vandalové, Byzantinci, muslimští Maurové a nakonec přebírá nadvládu nad Korsikou křesťanský Vatikán.

V 10. století se na ostrově postupně vytváří šlechtické rody, které vládnou zbytku obyvatelstva železnou rukou. Začíná se objevovat i vendeta, tedy krevní msta. V 11. století pronajímá papež Urban V. Korsiku biskupům v Pise. Během následujícího století postupně přebírají kontrolu nad ostrovem Janované, kteří po vzoru předchozích vládců nastolují na ostrově krutý teror. Přestože odpor Korsičanů proti krutovládě sílí, vládnou Janované místnímu obyvatelstvu po dalších pět století.

Francouzi se poprvé na scéně objevují v 16. století, když „osvobozují“ Korsiku z janovské nadvlády. Tato změna je ale pouze krátkodobá a Korsika je opět brzy převedena pod janovskou správu. Pro následují období se vžil pojem „století ohně“. Perzekuce obyvatelstva dosahuje svého vrcholu, v důsledku čehož mnoho ostrovanů emigruje.

V 18. století vrcholí protijanovský odboj. V letech 1736 až 1741 se z Korsiky stává nezávislá monarchie, v jejímž čele stojí král Theodor von Neuhoff. V roce 1755 Pascal Paoli sjednocuje Korsičany a vede ozbrojenou vzpouru proti Janovanům. Po vypuzení Janovanů je na Korsice vyhlášena republika a vytvořena první novověká evropská demokratická ústavu, unikátní dílo v éře absolutismu. Janované poté prodávají samostatně se spravující Korsiku Francii, která rychle poráží Paoliho stoupence. Republika je zrušena a Paoli přinucen k emigraci. V roce 1769 získává Francie plnou moc nad ostrovem. Francouzi se ale nechovají k místním obyvatelů tak krutě jako Janované. Vytváří dokonce nový soubor zákonů (známý jako „Code Corse“) a usilují o rozvoj zemědělství.

Během Velké francouzské revoluce se Pascal Paoli vrací na Korsiku a usiluje o odtržení ostrova od Francie. Povede se mu to na pouhé dva roky a poté Korsika opět přechází pod správu Francie, v jejímž čele už tehdy stál nejslavnější Korsičan, Napoleon Bonaparte, který Korsiku proslavil a zapsal do učebnic dějepisu. Na druhou stranu ale ostrov také odnárodnil a pofrancouzštil jako nikdo jiný v jeho historii.

V letech 1942-1943 je Korsika okupována fašistickou Itálií a později i nacistickým Německem. Během druhé světové války se ostrov stává jedním z hlavních center odporu v Evropě proti okupantům - významnou roli zde hraje hornatý terén porostlý macchiemi i mentalita místního obyvatelstva. Koncem roku 1943 je Korsika jako první francouzské území osvobozena.

Počátky současných korsických politických problémů se datují do 50. a 60. let, během nichž se rozpadaly koloniální systémy. Katalyzátorem korsické touhy po autonomii byl vznik samostatného Alžírska. Po vypuštění toxického odpadu italskou transnacionální korporací v okolí Bastie v roce 1976 je založena strana „Front de Libération Nationale de la Corse“ (FLNC), která požaduje úplnou nezávislost na Francii. Pro dosažení svých cílů provádí atentáty na její zástupce a umisťuje výbušniny u budov symbolizujících francouzskou správu.

V roce 1982 schvaluje francouzské Národní shromáždění Zákon o autonomii Korsiky. V roce 1983 byla FLNC vládou zrušena a odpor Korsičanů se začíná decentralizovat. Malé skupinky rebelů bojují nyní nejen proti Francii, ale i mezi sebou.

Na počátku 90. let se situace na ostrově trochu uklidňuje alespoň během turistické sezóny. Rebelové ale bohužel pouze konsolidují své síly. V první polovině roku 1996 exploduje u vládních budov více než 500 náloží, v důsledku čehož nastává velký odliv turistů. V dalších měsících sice odliv turistů pokračuje, militantních forem odboje ale až do počátku roku 1998 ubývá. V tomto roce je spáchán atentát na francouzského prefekta Claudia Érignaca. Všechny nacionalistické organizace se od něj ale distancují. V roce 1999 přijíždí na Korsiku francouzský prezident Lionel Jospin, setkává se se zástupci místních nacionalistických skupin a sjednává s nimi větší autonomii ostrova výměnou za ukončení násilných akcí.

V roce 2003 je na Korsice vyhlášeno referendum o budoucnosti ostrova, v němž jsou zastánci úplné samostatnosti těsně poraženi. Zdá se tedy, že násilí na tomto ostrově v dohledné době neskončí. Dokladem toho je výbuch náloží u vládních budov v lednu 2007, při nichž zahynul i jeden odbojář. Turisty ale může uklidnit fakt, že Korsičané si jsou dobře vědomi příjmů z cestovního ruchu a jeho vlivu na ostrovní ekonomiku a tudíž odboj pěstují pouze v zimních, neturistických měsících.

IBER - Filitosa 2008 (nahrál: Kamil Šebela)
IBER - Filitosa 2008

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA