A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Francie - Paříž - Průvodce

Náměstí Bastily Hotel De Béthune-sully Náměstí Vsges Hotel Carnavalet Rue Des Francs Bourgeois Hotel De Rohan

Náměstí Bastily

(Place De La Bastille) Prohlídku čtvrti le Marais (v češtině znamená bažina, močál) začneme na náměstí Bastilly.

Na přání Karla V. zde byla v letech 1370-1382 postavena mohutná pevnost, která byla postupně přeměněna ve Státní vězení. 14. července 1789 se stala prvním cílem občanského povstání. Vězení, jakožto symbol absolutistické moci monarchy , bylo dobyto, velitel zmasakrován a vězni osvobozeni. Dnes si pevnost můžeme představit díky užití jiné dlažby, která znázorňuje obvod bývalé budovy.

Sloup uprostřed náměstí, které je nyní z větší části přeměněno v kruhový objezd, připomíná revoluci z července roku 1830, jež ukončila vládu Karla X. Proto také nese jméno „Červencový“ („de Juillet“). Jména zabitých Pařížanů jsou vryta ve sloupu, jejich těla pak spolu s těly padlých Pařížanů v roce 1848 jsou pohřbena v mramorovém základu sloupu.

Na vrcholku sloupu stojí socha představující Ducha Svobody. Pokud chcete, můžete nahoru na ochoz pod sochu vyjít po 238 schodech. U příležitosti oslav 200 let od Velké francouzské revoluce byla na náměstí postavena Opera. Budova je dílem architekta Kanaďana Carlose Otta. Tento návrh však byl vybrán v trochu prapodivném výběrovém řízení.

V roce 1983 se prý nenašel mezi 750 návrhy žádný, který by dosahoval požadované úrovně, a tak se rozhodlo, že vítězem bude návrh, o němž si mnozí mysleli, že je dílem známého newyorského architekta Richarda Meiera v domnění, že novou pařížskou operu alespoň navrhne někdo ve světě již známý a uznávaný. Když se o něco málo později zjistilo, že návrh patří zcela neznámému Kanaďanovi, bylo již pozdě rozhodnutí měnit.

Vrchol sloupu
Vrchol sloupu

Z náměstí Bastilly se vydáme ulicí rue St. Antoine. Jedná se o jednu z nejzajímavějších ulic čtvrti Marais. Střídají se tu velmi luxusní a drahé obchody s historickými starými domy. Naleznete zde také jeden z mála protestantských kostelů v Paříži-chrám sv. Marie (Temple Sainte Marie), pocházející ze XVII. století.

Vzhledem k tomu, že převážně v XVII. století se do čtvrti Marais stěhovala aristokracie, která měla zájem bydlet v honosných domech, vyrostly v této čtvrti městské paláce, takzvané „hôtels“. V roce 1964 byla čtvrť vyhlášena památkovou rezervací a paláce se začali mohutně opravovat.

Hotel De Béthune-sully

Jedním z prvních hotelů, který máme při cestě v ulici rue St. Antoine je Hôtel de Béthune-Sully. V roce 1634 se od něho ve svých 74 letech nastěhoval ministr Jindřicha IV. Maxmilian de Béthune. Výzdoba paláce je také velmi typická pro XVII. století.

Ve fasádě paláce je mnoho soch z nichž čtyři představují roční období. K paláci Hôtel de Béthune-Sully patří také oranžerie na konci zahrady. Jméno nese podle toho, že se tam dříve přechovávali exotické plody, převážně citrusy (orange-francouzsky pomeranč).

Fasáda
Fasáda
Orangerie
Orangerie

Náměstí Vsges

(Place Des Vosges) Další zastávkou naší prohlídky čtvrti le Marais je náměstí Vosges. Dostaneme se sem úzkým průchodem z paláce Hôtel de Béthuny-Sully.

Náměstí je přísně čtvercové, dokola lemované renesančními domy, přičemž jeden je skoro jako druhý. Všechny mají podloubí, červenou fasádou a tmavé strmé střechy. Uprostřed náměstí je park se sochou Ludvíka XIII., která byla za Velké francouzské revoluce roztavena a později v roce 1818 znovu odlita.

Place des Vosges je nejstarší velké pařížské náměstí a protože bylo pravidelné, mělo jednotnou zástavbu a pomník krále stalo se vzorem pro královská náměstí ve Francii vznikajících v druhé polovině XVII. století a v průběhu století XVIII. V jednom z rohů náměstí (v jihovýchodním) stojí dům č. 6, kde bydlel spisovatel Victor Hugo. Dnes je v tomto domě jeho muzeum.

Náměstí
Náměstí

Hotel Carnavalet

Kavárny
Kavárny

Pokračujeme-li z náměstí dále ulicí rue des Francs Bourgeois, projdeme kolem několika kavárniček (posezení ve většině z nich je docela příjemné, navíc nejsou nijak extra drahé, kafe pořídíte jako jinde v Paříži za cenu kolem dvou eur) a po pravé straně se nám objeví Hôtel Carnavalet.

Jedná se o nejstarší městský palác ve čtvrti Marais. Budova byla postavena v renesančním slohu v roce 1544, v roce 1655 ji pak François Mansart přidal ještě jedno poschodí, od té doby si palác zachoval stejný vzhled až do dnešní doby. Ve středu nádvoří (vchod je z ulice rue de Sévigné) stojí socha Ludvíka XIV. Je to jediná socha monarchy, která nebyla za Velké francouzské revoluce zničena.

Dnes v tomto paláci, jako ve většině dalších, sídlí muzeum. V prvním poschodí se vystavují umělecké předměty a nábytek z doby Ludvíka XIV., Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Přízemí je zasvěceno období Velké francouzské revoluce a Prvního císařství.

Rue Des Francs Bourgeois

Ulice, kterou jsme došli k paláci se dříve jmenovala rue des Pouliers. V roce 1334 zde byly založeny tzv. „maison d´aumône“, domy v nichž bydleli lidé, kteří byli zproštěni placení daní, protože neměli vůbec žádné příjmy.

Ve francouzštině existuje název pro takové lidi, říkalo se jim „francs bourgeois“ a podle tohoto označení ulice, která je vlastně přímým pokračováním slavné ulice rue de Rivoli, nese jméno.

Hotel De Rohan

Dalším významným městským palácem je Hôtel de Rohan. Vchod od paláce naleznete z ulice rue Vieille du Temple.

Po procházce čtvrtí la Marais se dostanete do ulice rue des Archives. Půjdete-li doprava dostanete se k Národním Archivům (Les Archives Nationales), které nejsou za normálních okolností pro běžného turistu otevřeny. Vevnitř byste nelezli, jak už tomu u archivů bývá, spoustu starých i novějších knih a různých spisů. Vydáte-li se doprava dorazíte na náměstí, na kterém stojí pařížská radnice (Hôtel de Ville).

Malá autodílna a benzínová pumpa v ulici rue des Archives
Malá autodílna a benzínová pumpa v ulici rue des Archives

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA